Parametry geotextilií

Geotextilie mají jako všechny jiné technické výrobky svoje vlastnosti, které se popisují určitými vybranými parametry. Pravidelné měření a testování těchto parametrů zajišťuje, že geotextilní výrobky si zachovávají stálou kvalitu.

Hodnoty těchto parametrů jsou uváděny v technických listech a uživatelé se při výběru vhodné geotextilie mohou řídit a vybrat tak správnou geotextilii pro svůj konkrétní záměr.

Protože některé z parametrů, které se u geotextilií běžně uvádějí, nejsou pro běžného spotřebitele dostatečně jasné, uvádíme popis alespoň těch nejdůležitějších. Nebudeme se však zabývat parametry, které vyžadují hlubší znalosti mechaniky nebo chemie, jako jsou například mechanizmy vlivů povětrnosti na geotextilie, působení chemikálií ani interakci mezi geotextiliemi a živými organizmy (houby, plísně, bakterie, viry nebo enzymy).

Plošná hmotnost geotextilií

Jedná se asi o nejznámější vlastnost a v mnoha případech i o jediný parammetr, podle nějž se laik rozhoduje o volbě geotextilního výrobku. Tato zvyklost pochází z doby, kdy se pro technické účely používaly téměř výhradně netkané geotextilie, vyráběné staršími technologiemi. Tehdy opravdu platilo, že většina ostatních parametrů byla v jednoduchém vztahu s plošnou hmotností. To dnes už samozřejmě neplatí, protož v mnoha továrnách dnes nalezneme výrobní linky páté generace, které při výrobě dokáží geotextilii vtělit vlastnosti podle konkrétního účelu nebo zadání.

Zjištění plošné hmotnosti je jednoduché, vzorek geotextilie se zváží a výsledek se vydělí plochou vzorku. Tento postup se opakuje několikrát, a ze zjištěných hodnot se vypočítá výsledná průměrná hmotnost a také odchylky od průměru. Je proto potře mít na paměti, že např. geotextilie 300 g/m² s odchylkou ±10% může nabývat hodnot plošné hmotnosti od 270 do 330 g/m².

Plošná hmotnost udává hmotnost geotextilie na jednotku plochy. Plošná hmotnost vyráběných geotextilií používaných ve stavebnictví se pohybuje od cca 100 g/m² až extrémně po 2000 g/m². Existují i geotextilie s plošnou hmotností nižší – od cca 20 do 100 g/m², které se používají v zahradničení a zemědělství

Pevnost geotextilie v tahu

Nejdůležitější vlastností geotextilie je její pevnost v tahu. Zkouška se podle evropských norem provádí na proužku širokém 20 cm při teplotě vzduchu 20 stupňů Celsia. Zkušebním přístrujem se měří, jakou sílu tento proužek přenese a v okamžiku jeho přetržení se tato síla zaznamená. Jako u všech zkoušek se i tato provádí na více vzorcích a z výsledků se stanovuje průměrná hodnota a její možné tolerance.

Pevnost geotextilie je důležitá zejména pro vyztužování nebo i v jiných aplikacích, při kterých bude na geotextilii působit síla.

Zdroj Geofabrics

Tažnost geotextilie

Tažnost je zjednodušené vyjádření protažení geotextilie v okamžiku největšího dosažitelného zatížení, tedy v okamžiku, kdy se geotextilie poruší přetržením. Tažnost vyjadřuje míru přetvoření geotextilie při zatížení nějakou silou. Dá se říci, že čím má geotextilie větší tažnost, tím více se poddá a přizpůsobí povrchu, na který je ukládána. Pro některé aplikace je tato vlastnost důležitá více, pro některé méně. Například pokud geotextilií chceme položit na velmi členitý povrch, vyšší tažnost je pro nás výhodou, protože se geotextilie po zasypání přizpůsobí nerovnému povrchu a dobře k němu přilne. Naopak, pokud chceme geotextilii použít pro vyztužení, musíme volit výrobek s co nejnižší tažností. Nemá totiž smysl, aby geotextilie dosáhla své pevnosti až tehdy, kdy se nám vyztužená oblast zdeformuje vlivem jejího vysokého protažení.

Zdroj ZwickRoell

Odolnost geotextilie proti poškození

Tento parametr se zkoumá za pomocí dvou různých zkoušek. První, statická zkouška, se nazývá CBR test. Při něm se skrze geotextilii protláčí tupé těleso a měří se síla, která je potřeba na protlačení tohoto tělesa vlastní geotextilií. Výsledek se udává v Newtonech (nebo v kN). Protože ale často je geotextilie vystavena i dynamickému namáhání (např. sypání kamene na geotextilii z nákladního vozu, kdy ostrá zrna kameniva padají na její povrch a svou kinetickou energií ji mohou poškodit nebo protrhnout), existuje i zkouška dynamického odporu. Ta spočívá v pádu ostého hrotu ve tvaru kužele na povrch geotextilie a měří se, jak velký otvor je schopen tento padající kužel vytvořit. Výsledek se udává v milimetrech a jde o průměr vytvořeného otvoru.

Je zřejmé, že geotextilie má vyšší odolnost vůči poškození, když dosahuje vyšších sil (odporu) při zkoušce CBR a menšího průměru u zkoušky dynamického protržení.

Zkouška statického protržení (CBR): geotextilie se upne mezi dva ocelové kroužky. Do středu geotextilie se konstantní rychlostí posunuje průbojník. Zaznamenává se síla při protržení geotextilie v kN. Čím větší hodnotu dostaneme, tím větší odolnost proti protržení geotextilie má